hromnicím Břez. 24; -cem jako dat. dušem podle ĭ-kmenů, k wanocem Baw. 290; – a odchylkou: k vánocům atd. Us.;
lok. -ciech, -cích, o wanocziech BrigF. 108, o hromnyczijech Štít. ř. 222ᵃ, o hromniciech Let. 473, po vánocích t. 96 o wanoczych KolEE. 195ᵃ (1643), po hromniczych t. 270ᵇ (1625), o vánocích atd. Us.; -ech jako lok. dušech podle ĭ-kmenů, o wanoczech Pulk. 72ᵃ, po wanocech Let. 527;
instr., -cěmi, přěd wanoczemi List. JHrad. z r. 1388, před hromnicemi rkp. z r. 1519 u Pal. 5, 2, 357. Let. 228 a j.; – odchylkou podle mužsk.: před vánoci Let. 59, t. 96, t. 374 a j., przed wanoczy KolEE. 401ᵇ (1656), před vánoci Pal. 3, 2, 380 atd.; – Us. nč. -cemi i -ci.
Místo nč. plur. velikonoce je v jazyku starším sing. velika noc gen. veliky noci atd., v. § 343. Z toho vznikla složenina sing. velikonoc gen. -ci atd., od welkonocy Beck. 2, 122, po welikonocy Br. NZák. 235ᵃ, po velikonoci Let. 634, k velikonoci ČernZuz. 276. Sing. velikonoc změněn časem v plur. velikonoce, dílem proto, že výrazy adverbialního určení časového (a podobně také jiného) bývají pluralové, na př. v jedny časy, v ty doby, v zořě (pl. akk.) diluculo, o polednách, v obědy, po obědích, k večeróm, ve snách, o prvospech atd., ale hlavně zajisté analogií podle plur. vánoce atd.; a plur. ten jest nyní pravidlem.
V době, když sing. velikonoc a plur. velikonoce byly vedle sebe v užívání, vznikl analogií zvratnou také singular vedle plur. vánoce: v ty dni o vánoci Let. 211, při wánocy Seel. 155 vedle: při wanocých t.
9. Ke vzoru dušě patří také kmeny -st-ja-. Ze -st-ja náležitými změnami hláskovými vzniklo stsl. -šta, č. -šča, stč. plur. nom. miloščě, miloště, kmen milošča-. Jinak Miklosich II. 172 a 173 a I² 284 a Šafařík Poč. 38 a 39. V češtině jsou tyto tvary jen v textech starých, pokud vím jenom v některých pádech pluralu, a drží se tu většinou jen v jistých výrazích adverbialních. Srov. Listy filol. 1882, 121 sl. Na příklad
pl. akk. miloščě: pro milolczye syna tvého Pass. 325, pro miloſſtye t. 437, (žena) pro miloſſtie jeho obraz jeho sobě namalovala Nikod. 111ᵃ, žeť pro miloſſtie nedužím HusŠal. 87ᵇ, králové (slýcháchu) jeho mudroſſtie audiebant sapientiam Ol. 3. Reg. 4, 34, řemeslníci leckakés dwornoſſtye zamýšlejí Štít. uč. 94ᵃ;
pl. dat. miloščiem: chytroſſtyem kacieřským Štít. uč. 78ᵃ;
pl. lok. miloščiech: v světských lyboſſtyech Štít. uč. 35ᵃ;
pl. instr. miloščěmi: proto často radoſczemy vzjiskřil se až ju (dceru) myloſczemy dal v učenie Kat. 6, plačíc radoſcziemi Pass. 291, velikými radoſcziemi t., radoſſtyemi podivivši se t. 441, pláče radoſtiemi BrigF. 48, počechu radoſſtiemi plakati Ol. Tob. 11, 11, nemohl bych radoſtiemy spáti Kruml. 455ᵃ, radoſſciemi ostavši svých milovníkóv OtcB. 199, (lid) sě třěse zadoſſtiemy Ol. 1. Mach. 16, 6, se zlými zadoſtiemi Kruml. 479ᵇ,
